Vše začíná ještě před tím, než se miminko narodí. Na porodním sále trpíme i několik hodin a čekáme, až se náš potomek narodí. Nechá nás vyčkávat a nás nezbývá nic jiného, než být trpělivé. Jak asi bude vypadat, jakou bude mít barvu vlasů a na koho se bude více podobat? Konec konců – naši trpělivost budou zkoušet až do puberty a dospělosti. Čekáme, až si po kojení odbrknou, čekáme netrpělivě na první slovo, první zoubek, první krůčky i první noc bez pleny. Jak dítě roste, tak paradoxně budeme trpělivosti potřebovat více a více.
Kdo se dokáže upřímně a tak moc radovat z maličkostí, jako je třeba utrhnutá sedmikráska, kamínek pro štěstí, či kaštan, který dítě objeví v pichlavé kouli? Ano, jsou to drobnosti, nad kterými se spousta lidí vůbec nepozastaví, protože je to přece normální a přirozené. Ale ruku na srdce, komu nevykouzlí úsměv na rtu rozzářené dětské oči plná očekávání? I my, dospělí, bychom se měli naučit radovat z maličkostí, protože hned budeme mít lepší den nejen my, ale i naše okolí, které se dobrou náladou nechá dost často strhnout a všem pak bude mnohem líp.
Předvídatelnost. Ano, i tohle se naučíme. Je důležité předvídat a věřte, nebo ne, budeme předvídat více a více a naše věštby se budou stále přesněji plnit, protože časem dokážeme situaci vyhodnotit. I když půjdeme třeba jen na rutinní procházku do parku, neobejdeme se bez kabelky plné „potřebných“ věcí.
Vždyť kdo by si s sebou nepřibalil papírové i vlhčené ubrousky, něco na převlečení, pláštěnku, náhradní ponožky, různé druhy pití, případně dudlíků, nějakou tu hračku, něco za odměnu, a něco motivačního (protože určitě zaleze na místo, kam se my nedostaneme, tak bude třeba dítě ze skrýše na něco nalákat), náplasti a dezinfekci a neposlední řadě pytlík bonbónu, nebo jiný pamlsek.
Nikdy, nikdy před odchodem z domu dítěti nevěřte, že nepotřebuje na záchod, protože jen co dojdete na první křižovatku, tak to přijde.