Halo, tady Pavel Nováček. Je to autopůjčovna? To je dobře. Já potřebuju teď hned půjčit auto. Jedu do Hradce, moje auto se rozbilo, ale musím tam být v 10 hodin. Ne, nebojte se, mně se nic nestalo, jen tu stojím, auto prostě zdechlo a nejede, už jsem volal odtahovku. Takže fajn, jsme domluvení. Jasně, to je perfektní. Ha, snad stihnu to jednání, to by byl čert, abych ho propásl. Auto mi přistaví, tak snad to bude OK. Joo a už je vidím, jejda, to byla ale rychlost. No je to přesně autíčko, jak jsem chtěl. Pro jednoho, malý, krátký, aby se mi dobře parkovalo. Super.
Přebírám a beru informace k navrácení, jsem fakt šťastný, protože jak jsem jel na to jednání a auto chcíplo a nejelo, byl jsem fakt přesvědčený, že jednání je v háji. To by byl průšvih. Ale takhle, rychle a úplně jednoduše sehnat náhradní auto, jo, o tom se mi ani nezdálo, super, super. Paráda. O tři hodiny později jede Pavel Nováček z Hradce. Ve vypůjčeném autě si prozpěvuje s puštěným rádiem, je šťastný, schůzka dopadla nad míru perfektně a najednou bum, prásk…nějaký všeuměl to napálil přímo do vypůjčené škodovky pana Nováčka. Otřesený Pavel Nováček se začíná orientovat a strašně nadávat. Dvě příhody za den, co je tohle za vola! Vystupuje ze zmuchlaného vozu, sice ho bolí noha, ale přemáhá se, je plný vzteku, ale co když ten blb, co do něj narazil, potřebuje pomoc? Za volantem druhého nabouraného auta je zaklíněná žena, nemůže se vymanit ze své zdeformované sedačky, ale vypadá to, že není těžce zraněná. Pana Nováčka opouští vztek, pomáhá řidičce, ačkoli se potí hrůzou, co bude s vypůjčeným nabouraným autem.
V životě neboural a teď je najednou nepojízdné jeho vlastní auto i vypůjčené. Už houká sanitka, odváží zraněnou paní z auta a pan Nováček si začíná vzpomínat, že půjčené auto z autopůjčovny Praha je pojištěné, že žádné problémy nehrozí, hlavně, aby ta paní byla zdravotně v pořádku, jinak je všechno vlastně Ok.